O tom, že “otcem” pedikúry v tehdejším Československu byl Tomáš Baťa jistě většina z Vás ví.
Roku 1928 pověřil mého pradědečka, Muc. Františka Kocourka vybudováním nového oboru, pedikérské služby. Kurzem prošli tisíce absolventů, kteří službu prováděli jak v Československu tak i v zahraničí na pobočkách firmy Baťa.

Tyto skutečnosti jsem v naší rodině registroval ale nějak závratně jsem jim nepřikládal větší váhu. Vždyť koho může jako teenagera zajímat kdo komu ošetřuje kuří oka, stříhá nehty nebo brousí paty. Člověk ale s přibývajícím věkem začíná měnit názory a zajímá se o nové skutečnosti. A to byl i můj případ. Po mém návratu ze zahraničí a úklidu pozůstalosti po mém dědečkovi, synovi Fr. Kocourka, jsem objevil na půdě kufřík plný pracovních dokumentů, zápisků, osobních dokladů a hlavně nespočetné množství fotografií z kurzů prvního baťovského pedikéra. Tou dobou v televizi běžel film o Lídě Baarové , ta byla jednou z mnoha známých klientů mého pradědečka a já jsem usoudil, že by byla škoda nezveřejnit tyto vzácné artefakty minimálně v hlavním místě aktuálního dění šíření odkazu baťovců – v nadaci Tomáše Bati ve Zlíně. Na sociální síti jsem zkontaktoval projektovou manažerku Gabrielu Končitíkovou a naše společné setkání bylo na světě. Moje nová sbírka se velmi líbila a z nadace přišla nabídka na spolupráci a nápad zorganizovat výstavu. Hned jsem souhlasil. Přípravy byly v plném proudu, já sám jsem navštívil archiv ve Zlíně – Klečůvce, navštívil jsem místa odkud pocházela rodina Muc Kocourka a pátral po dalších osudech jeho rodiny ,vytvořil jsem profily na sociálních sítích. Stal jsem se členem klubu Absolventů Baťovy školy práce kde se pravidelně scházím s pamětníky a kde jsem poznal neskutečně pozitivní, inspirativní a stále vitální lidi. Po jednom rozhovoru v magazínu deníku Právo mě kontaktoval p. Jiří Vykydal, majitel společnosti zabývající se prodejem pedikérského vybavení, pomůcek, nářadí. Společnost taktéž organizuje velkou škálu pedikérských kurzů. Tento člověk si mě hned získal svým přístupem, tahem na branku a celkovým sympatickým projevem a další spolupráce na sebe nenechala dlouho čekat. Podílel se s námi na uspořádání výstavy v muzeu Jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kterou vidělo neuvěřitelných 11.773 návštěvníků. Akci nám samozřejmě narušila první vlna Covidu.

Nicméně číslo co se týče návštěvnosti bylo velmi slušné. Díky Jiřímu Vykydalovi jsem získal další tipy a vylepšil si obzory v oboru pedikúra. Naše spolupráce dále trvá a věřím, že tomu bude i nadále. V Baťově vile ve Zlíně byl uspořádán seminář a setkání pedikérů. Moc si přeji, aby se z této akce stala akce pravidelná, každoroční. Vše je podmíněno aktuální pandemickou situací a zřejmě i zájmem veřejnosti. Jsem nesmírně rád za každou zpětnou vazbu na sociálních sítích. Letos v létě se uskutečnil již druhý, troufám si říct, že ještě v lepší atmosféře než první rok, seminář Baťův pedikér. Už teď se bavíme o ročníku třetím. Vážím si každého ohlasu a každý zájem mě posouvá dále v tom smyslu, že to co dělám má význam. V hlavě mám další nápady a výzvy – vše je ale limitované koronavirem a tím, že věci okolo pedikúry řeším po práci. Mé zaměstnání je celkem náročné a bere hodně energie, času nazbyt proto tolik jak by jsem si představoval není, bádání mne ale nabíjí a přivádí na jiné myšlenky. Hodně času zabere i můj malý syn a rekonstrukce domu. Plány mám, doufám, že reálné a splnitelné. Řešíme termíny dalších míst pro výstavu, na facebooku a instagramu stále připomínám odkaz péče o nohy, mám v plánu navštívit opětovně i archiv. Chci se vydat do Berlína kde dědeček za války nějakou dobu pracoval a žil. Nově nám funguje i web kde budu přispívat články formou blogu. Jako největší metu jsem si dal, že na podzim zkusím sám nějaký základní pedikérský kurz absolvovat. Na závěr mi dovolte poděkovat za Váš zájem o můj projekt. Každý z nás by si měl uvědomit, že nohy jsou nejstarším dopravním prostředkem člověka a péče o ně je velmi důležitá

Jakub Neradilek